Barbora Hrzánová

Po absolvování pražské DAMU nastoupila do angažmá v Národním divadle (např. Rozbitý džbán, Nebezpečné vztahy, Slečna Julie…). Z něj pak v roce 1993 odešla do Divadla Na zábradlí, kde zažila velkou éru s Petrem Léblem (Služky, Racek, Hrdina západu, Kabaret…). Roku 1994 získala Cenu Alfréda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon v Čechovově Rackovi (režie Petr Lébl). Ze Zábradlí po několika letech spolu se svým manželem Radkem Holubem odešla. Už během angažmá spolupracovala s Divadlem v Řeznické (Hello, Dolly! či Polská krev). Zásadním se pro ni stal rok 2002, kdy v příbramském divadle nazkoušela dramatizaci románu Ireny Douskové Hrdý Budžes (režie Jiří Schmiedt). Za svůj výkon získala Cenu Thálie a legendární inscenace se hraje dodnes. V roce 2025 oslavila 1000. reprízu… Hostovala také v Divadle Na Jezerce (např. Petrolejové lampy), či spolupracuje s Divadlem Kalich (Dobře rozehraná partie). Ve filmu se proslavila rolí Johanky v Requiem pro panenku z roku 1991, za což byla oceněna na festivalu v Torontu. Na cenu Českého lva byla třikrát nominována za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, a to ve filmech Díky za každé nové ráno z roku 1994, Spiklenci slasti z roku 1996 a Modrý tygr z roku 2012. Se svým partnerem Radkem Holubem hrála ústřední dvojici v komedii Zdeňka Tyce Už. Dále hrála v pohádce Čert ví proč (2003) a psychologickém filmu Hezké chvilky bez záruky (2006). Hrála v televizním seriálu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Získala také 1. cenu v anketě Neviditelný herec ve 12. ročníku této soutěže (2007/2008) za herecký výkon v rozhlasové pohádce s písničkami Pipi Dlouhá punčocha (námět Astrid Lindgrenová, napsala Jitka Škápíková). Založila hudební skupiny Condurango, pro kterou i skládá vlastní písně. V Divadle Ungelt debutovala v roce 2024 v tragikomedii Dvojka, kde s Jaromírem Dulavou vytvořila originální klaunskou dvojici.