České premiéry 13. a 14. května 2026.
Autor
Sam Shepard
Překlad
Pavel Dominik
Režie
Michal Dočekal
Dramaturgie
Pavel Ondruch
Výprava
Jakub Peruth
Hudba
Václav Havelka
V prodeji
Vstupenky
Podrobnosti
Chcete se o této inscenaci dozvědět víc? Přečtěte si TENTO blogový příspěvek.
„V roce 2017 zemřel jeden z největších amerických dramatiků 20. století Sam Shepard. Dožil se 73 let a za svou dlouhou kariéru napsal několik desítek vynikajících her. Navzdory tomu se v českých divadlech točí jen jeho nejslavnější texty – Pravý západ, Mámení mysli, Simpatico, Pohřbené dítě a Láskou posedlí. Poslední zmíněnou hru jsme hráli i v Ungeltu – v roce 2008 v ní excelovali Vilma Cibulková, Miroslav Etzler, Martin Štěpánek v alternaci s Ladislavem Mrkvičkou. Myslím, že po Shepardově odchodu nazrál čas k průzkumu jeho zbylého díla. Překlad jedné z posledních jeho her – Jak starý je Měsíc – vznikl přímo na naši zakázku. Tato surová i křehká chlapská balada je autorovou labutí písní. Na konci kariéry i života, tváří tvář pomalému zatmívání Měsíce, se on i jeho postavy vyrovnávají s plynoucím, či spíše běžícím, časem. Mistrovské dílo opravdového Mistra dramatu.“ (Pavel Ondruch)
„V roce 2017 zemřel jeden z největších amerických dramatiků 20. století Sam Shepard. Dožil se 73 let a za svou dlouhou kariéru napsal několik desítek vynikajících her. Navzdory tomu se v českých divadlech točí jen jeho nejslavnější texty – Pravý západ, Mámení mysli, Simpatico, Pohřbené dítě a Láskou posedlí. Poslední zmíněnou hru jsme hráli i v Ungeltu – v roce 2008 v ní excelovali Vilma Cibulková, Miroslav Etzler, Martin Štěpánek v alternaci s Ladislavem Mrkvičkou. Myslím, že po Shepardově odchodu nazrál čas k průzkumu jeho zbylého díla. Překlad jedné z posledních jeho her – Jak starý je Měsíc – vznikl přímo na naši zakázku. Tato surová i křehká chlapská balada je autorovou labutí písní. Na konci kariéry i života, tváří tvář pomalému zatmívání Měsíce, se on i jeho postavy vyrovnávají s plynoucím, či spíše běžícím, časem. Mistrovské dílo opravdového Mistra dramatu.“ (Pavel Ondruch)