Tipy pod stromeček
První adventní neděle nám všem připomněla, že Vánoce jsou blíž, než se zdálo. Ozvalo se mi proto několik kamarádů s otázkou, na jakou naši inscenaci mají koupit lístky svým blízkým. Když se mi takto ozval pátý člověk, bylo jasné, o čem bude nový blogový příspěvek.
Jedna zpráva svou upřímností vybočovala: „Nechce se mi přemýšlet – pošli odkaz, co mám koupit.“ S pochopením jsem tomuto pracovně vytíženému kamarádovi, který celý prosinec bude řešit jakési uzávěrky v jakémsi záhadném korporátu, poslal TENTO odkaz. Předpokládal jsem, že v onom korporátu budou mít aspoň tiskárnu. A abych ho zbavil výčitek, že nemá kapacitu řešit Vánoce, napsal jsem mu – a to po pravdě – že dárkové poukázky považuji za nejlepší variantu. A pokud by chtěl, aby to vypadalo seriózněji (rozuměj, že tím strávil aspoň trochu času), tak ať si vyzvedne naši graficky krásně vyvedenou poukázku na pokladně a nechá si ji dát do naší krásné obálky (samozřejmě, že to vyloučil a už tisknul e-dárkové poukázky ve svém openspacu).
Tenhle svůj návrh jsem si uložil, abych ho mohl rozesílat dalším tazatelům. Avšak u mnohých jsem s ním neuspěl. Chtěli do svých rodičů, prarodičů, partnerů, partnerek, milenců, milenek, kamarádů, kamarádek atp. investovat více energie. Chtěli jim vybrat něco, co jim bude sedět a co vyjádří to, jak dobře je znají. No dobře, řekl jsem si, tohle je složitější výzva!
Asi vás napadlo, že jsem začal otázkou, pro koho má být dárek určen. Ale velmi brzy mi došlo, že to je slepá ulička – odpověď „pro babičku“ a odpověď „pro milenku“ měla stejnou vypovídající hodnotu, tj. žádnou. Nejde přece o to, jakou roli v životě tazatele zastávají, a už vůbec ne o to, kolik jim je let. Jde o ně. Jak říká postava Terezy Brodské v Nadechnout se života: „Protože hlavní věc je, kdo jste vy.“ Neměl jsem kapacitu navštěvovat a poznávat cizí babičky a cizí milenky, přestože by mě to bavilo, a tak jsem nakonec formuloval svou otázku líp.
Jaký zážitek chcete svému blízkému darovat? To už slepá cesta nebyla.
ODPOČINKOVÝ DÁREK
Odpočinková inscenace byl častý požadavek, přičemž několik osob mělo tendenci mi vysvětlovat proč. Jako kdyby se styděly za to, že jejich blízcí nechtějí filozofovat o životě a o smrti, když celý den kupříkladu operují na sále. Nic není třeba vysvětlovat – v Ungeltu máme rádi zábavné divadlo, které z nikoho nedělá blbce.
Vejšlap je jistota. Můžete na něj poslat prakticky kohokoli a bude spokojen (i proto je tahle inscenace tak žádaná podniky pro firemní večírky). Konverzační komedii o krizi středního věku jsme pár měsíců nehráli, neboť Honzík Holík čelil zdravotním problémům, ale v lednu se vrací na repertoár a bude to zase bomba. Pauza v uvádění starší inscenaci (premiéra byla v roce 2020) většinou prospěje – zvláště, když se všichni aktéři (s Honzou hraje Martin Písařík a Petr Stach) na sebe tak strašně moc těší… Jejich smysl pro humor, sehranost a schopnost svištět náročnými trialogy v dokonalém sitkomovém tempu je odzbrojující.
Loňským vánočním dárkům kralovala – a nikdo se tomu nedivil – Krásná vzpomínka. V žádné jiné naší inscenaci neburácí hlediště takovým smíchem jako tady. A přesto odcházející diváci pláčou. Bára Štěpánová s Ondřejem Brouskem se pohybují na hraně tragiky a komiky s mistrovskou sebejistotou. Celý večer je navíc okořeněn živou hudbou, zpěvem, honosnými kostýmy… A nic není samoúčelné: silné aktuální téma alternativních realit, iluzí a snů promlouvá každou reprízou víc a víc. Ano, je to bláznivě dojemný příběh nejhorší zpěvačky všech dob, který vypráví její korepetitor, ale je to také příběh všech, kteří se rozhodli – ať už vědomě, nebo ne – žít s klapkami na očích.
TERAPEUTICKÝ DÁREK
Pokud si od svého daru slibujete, že nejen pobaví, ale i pomůže, tak pro vás mám dvě naprosté jistoty, jejichž léčivé účinky jsou potvrzené nejen vlastní kůží, ale také mnoha hovory s diváky.
Skořápka patří k nejdéle uváděným hrám na našem repertoáru (hraje se od roku 2016), a i po letech je stále vyprodaná. Pomalé sbližování dvou rozdílných žen – Aleny Mihulové a Petry Nesvačilové – zasáhlo už celou řadu divaček, protože se spolu s nimi emancipovaly od všeho, od čeho zrovna potřebovaly. Ostatně nejedna si v divadle uvědomila, že partnerství může být fajn, ale přátelství je přece jen nakonec mnohem stabilnější opěrný životní bod. Závěrečný dialog, v němž obě hrdinky společně drží křehkou prázdnou skořápku, mi mnohé z nich dokonce citovaly.
I v už zmíněném psychologickém dramatu Nadechnout se života vystupují dvě protikladné ženy. Tady se ale obě snaží během zhruba dvou hodin osvobodit od muže, na kterém se tzv. zašprajcly. Jejich zjištění, že dokáží žít bez něho, je v tom nejlepším slova smyslu nakažlivé. Spolu s Terezou Brodskou a Jitkou Smutnou tak začínají nový život všichni v publiku. Pocit, kdy se v jednom okamžiku celé hlediště nadechne, je dar sám o sobě.
Mimochodem, možná se vám zdá, že tohle jsou tituly spíš pro ženy. Skořápku jsem otestoval na svém kamarádovi zámečníkovi, a když jsem se s ním druhý den procházel po Praze, citoval mi závěrečný dialog taky!
ROMANTICKÝ DÁREK
Obdarovávat nějaký pár je jedna z mých nejneoblíbenějších činností, kterou proto raději neprovozuji. Ale chápu, že obdarovat jen jednoho může vyznít konfrontačně. V takovém případě prakticky nemáte jinou možnost než divadelní vstupenky. Pro romantický večer se nám osvědčily Taneční hodiny. V příběhu o disproporčním vztahu autistického profesora (Miroslav Táborský) a zraněné tanečnice (Petra Nesvačilová) je všechno, co ve správné romantické komedii má být – hašteření, sex, rozchod, vyznání i romantický tanec. A zabalené je to v balíčku dynamické konverzační komedie. Představení netrvá ani dvě hodinky, takže stihnout se dá i večeře při svíčkách – ověřeno (i když ne mnou).
V březnu 2025 nám do repertoáru přibude další romantická komedie, kde nevynecháme ani žádost o ruku a svatbu. Co na tom, že Rande s feministou spíš tento žánr paroduje. Divokou jízdu zaručují i dvě osobnosti, které vstoupí do Ungeltu poprvé: Bára Poláková a Marek Adamczyk.
DÁREK K PŘEMÝŠLENÍ
To je jasná volba! Příběh ze zoo. Chcete-li obdarovat někoho, kdo se chce nechat divadlem vyprovokovat k přemýšlení, kdo je ochoten se nechat vyhodit ze své pohodlné lavičky (proč lavičky pochopíte až inscenaci sami navštívíte) a kdo se s nadšením pustí do vnitřní debaty s existenciálním příběhem muže, který bloudí Central Parkem stejně jako svým životem, vyšlete ho do naší zoo. Příběh ze zoo je klasika světového dramatu, která na konci padesátých let proslavila Edwarda Albeeho a kterou už jako studenti milovali David Švehlík a Ondřej Brousek (nejen oni). Dalo velkou práci na tento exkluzivní text získat práva, ale podařilo se. A vznikla exkluzivní inscenace. Exkluzivní dárek.
CHCI OD VŠEHO NĚCO
A pak jsou tací, kteří by chtěli od všeho něco – trochu odpočinku, trochu léčivého účinku, trochu romantiky a trochu přemýšlení. Takovým nabízím dvě naše inscenace, jejichž žánr se těžko uchopuje. Nejblíže je tragikomedie, ale i této škatulce se Přítelkyně a Staří mistři zpěčují.
Přítelkyně jsou o dvou různých ženách středního věku (Alena Mihulová a Jitka Smutná), které spolu začnou bydlet. Pokud někdo z vás někdy měl spolubydlícího, tak si jistě představí komediální potenciál této archetypální situace... Počáteční antipatie se ale postupně přetavují v přátelství (zlom nastává v diváky oblíbené scéně výuky kouření omamných látek), které se postupně přetavuje v lásku. A ta, kupodivu, všechno zkomplikuje.
Ve Starých mistrech s Františkem Němcem a Milanem Heinem se to komplikuje úplně z jiných důvodů, ale i v tomto případě je všichni dobře známe – rodinné křivdy, příbuzenské nesrovnalosti a traumata z dětství. Dva bratři, kteří si zvolili stejnou profesi jako jejich otec – herectví – se po letech setkávají, aby spolu nazkoušeli thriller. Pohled do divadelního zákulisí a jejich hašteřivého vztahu okouzlil diváky nejdřív v Nizozemsku, pak na Slovensku (staré mistry hrál Milan Lasica a Martin Huba) a teď okouzluje v Ungeltu.
V prodeji jsou všechny vstupenky až do půlky září 2025, včetně Letní scény. Víc vám vánoční přípravy ulehčit nedokážeme…
Krásný adventní čas!
Pavel Ondruch
P.S. Pokud vám lístky přijdou jako příliš malý předmět pod stromeček, přikupte i dárkový balíček nejen s knihou Milana Heina Moje čtvrtstoletí s Divadlem Ungelt.
Tenhle svůj návrh jsem si uložil, abych ho mohl rozesílat dalším tazatelům. Avšak u mnohých jsem s ním neuspěl. Chtěli do svých rodičů, prarodičů, partnerů, partnerek, milenců, milenek, kamarádů, kamarádek atp. investovat více energie. Chtěli jim vybrat něco, co jim bude sedět a co vyjádří to, jak dobře je znají. No dobře, řekl jsem si, tohle je složitější výzva!
Asi vás napadlo, že jsem začal otázkou, pro koho má být dárek určen. Ale velmi brzy mi došlo, že to je slepá ulička – odpověď „pro babičku“ a odpověď „pro milenku“ měla stejnou vypovídající hodnotu, tj. žádnou. Nejde přece o to, jakou roli v životě tazatele zastávají, a už vůbec ne o to, kolik jim je let. Jde o ně. Jak říká postava Terezy Brodské v Nadechnout se života: „Protože hlavní věc je, kdo jste vy.“ Neměl jsem kapacitu navštěvovat a poznávat cizí babičky a cizí milenky, přestože by mě to bavilo, a tak jsem nakonec formuloval svou otázku líp.
Jaký zážitek chcete svému blízkému darovat? To už slepá cesta nebyla.
ODPOČINKOVÝ DÁREK
Odpočinková inscenace byl častý požadavek, přičemž několik osob mělo tendenci mi vysvětlovat proč. Jako kdyby se styděly za to, že jejich blízcí nechtějí filozofovat o životě a o smrti, když celý den kupříkladu operují na sále. Nic není třeba vysvětlovat – v Ungeltu máme rádi zábavné divadlo, které z nikoho nedělá blbce.
Vejšlap je jistota. Můžete na něj poslat prakticky kohokoli a bude spokojen (i proto je tahle inscenace tak žádaná podniky pro firemní večírky). Konverzační komedii o krizi středního věku jsme pár měsíců nehráli, neboť Honzík Holík čelil zdravotním problémům, ale v lednu se vrací na repertoár a bude to zase bomba. Pauza v uvádění starší inscenaci (premiéra byla v roce 2020) většinou prospěje – zvláště, když se všichni aktéři (s Honzou hraje Martin Písařík a Petr Stach) na sebe tak strašně moc těší… Jejich smysl pro humor, sehranost a schopnost svištět náročnými trialogy v dokonalém sitkomovém tempu je odzbrojující.
Loňským vánočním dárkům kralovala – a nikdo se tomu nedivil – Krásná vzpomínka. V žádné jiné naší inscenaci neburácí hlediště takovým smíchem jako tady. A přesto odcházející diváci pláčou. Bára Štěpánová s Ondřejem Brouskem se pohybují na hraně tragiky a komiky s mistrovskou sebejistotou. Celý večer je navíc okořeněn živou hudbou, zpěvem, honosnými kostýmy… A nic není samoúčelné: silné aktuální téma alternativních realit, iluzí a snů promlouvá každou reprízou víc a víc. Ano, je to bláznivě dojemný příběh nejhorší zpěvačky všech dob, který vypráví její korepetitor, ale je to také příběh všech, kteří se rozhodli – ať už vědomě, nebo ne – žít s klapkami na očích.
TERAPEUTICKÝ DÁREK
Pokud si od svého daru slibujete, že nejen pobaví, ale i pomůže, tak pro vás mám dvě naprosté jistoty, jejichž léčivé účinky jsou potvrzené nejen vlastní kůží, ale také mnoha hovory s diváky.
Skořápka patří k nejdéle uváděným hrám na našem repertoáru (hraje se od roku 2016), a i po letech je stále vyprodaná. Pomalé sbližování dvou rozdílných žen – Aleny Mihulové a Petry Nesvačilové – zasáhlo už celou řadu divaček, protože se spolu s nimi emancipovaly od všeho, od čeho zrovna potřebovaly. Ostatně nejedna si v divadle uvědomila, že partnerství může být fajn, ale přátelství je přece jen nakonec mnohem stabilnější opěrný životní bod. Závěrečný dialog, v němž obě hrdinky společně drží křehkou prázdnou skořápku, mi mnohé z nich dokonce citovaly.
I v už zmíněném psychologickém dramatu Nadechnout se života vystupují dvě protikladné ženy. Tady se ale obě snaží během zhruba dvou hodin osvobodit od muže, na kterém se tzv. zašprajcly. Jejich zjištění, že dokáží žít bez něho, je v tom nejlepším slova smyslu nakažlivé. Spolu s Terezou Brodskou a Jitkou Smutnou tak začínají nový život všichni v publiku. Pocit, kdy se v jednom okamžiku celé hlediště nadechne, je dar sám o sobě.
Mimochodem, možná se vám zdá, že tohle jsou tituly spíš pro ženy. Skořápku jsem otestoval na svém kamarádovi zámečníkovi, a když jsem se s ním druhý den procházel po Praze, citoval mi závěrečný dialog taky!
ROMANTICKÝ DÁREK
Obdarovávat nějaký pár je jedna z mých nejneoblíbenějších činností, kterou proto raději neprovozuji. Ale chápu, že obdarovat jen jednoho může vyznít konfrontačně. V takovém případě prakticky nemáte jinou možnost než divadelní vstupenky. Pro romantický večer se nám osvědčily Taneční hodiny. V příběhu o disproporčním vztahu autistického profesora (Miroslav Táborský) a zraněné tanečnice (Petra Nesvačilová) je všechno, co ve správné romantické komedii má být – hašteření, sex, rozchod, vyznání i romantický tanec. A zabalené je to v balíčku dynamické konverzační komedie. Představení netrvá ani dvě hodinky, takže stihnout se dá i večeře při svíčkách – ověřeno (i když ne mnou).
V březnu 2025 nám do repertoáru přibude další romantická komedie, kde nevynecháme ani žádost o ruku a svatbu. Co na tom, že Rande s feministou spíš tento žánr paroduje. Divokou jízdu zaručují i dvě osobnosti, které vstoupí do Ungeltu poprvé: Bára Poláková a Marek Adamczyk.
DÁREK K PŘEMÝŠLENÍ
To je jasná volba! Příběh ze zoo. Chcete-li obdarovat někoho, kdo se chce nechat divadlem vyprovokovat k přemýšlení, kdo je ochoten se nechat vyhodit ze své pohodlné lavičky (proč lavičky pochopíte až inscenaci sami navštívíte) a kdo se s nadšením pustí do vnitřní debaty s existenciálním příběhem muže, který bloudí Central Parkem stejně jako svým životem, vyšlete ho do naší zoo. Příběh ze zoo je klasika světového dramatu, která na konci padesátých let proslavila Edwarda Albeeho a kterou už jako studenti milovali David Švehlík a Ondřej Brousek (nejen oni). Dalo velkou práci na tento exkluzivní text získat práva, ale podařilo se. A vznikla exkluzivní inscenace. Exkluzivní dárek.
CHCI OD VŠEHO NĚCO
A pak jsou tací, kteří by chtěli od všeho něco – trochu odpočinku, trochu léčivého účinku, trochu romantiky a trochu přemýšlení. Takovým nabízím dvě naše inscenace, jejichž žánr se těžko uchopuje. Nejblíže je tragikomedie, ale i této škatulce se Přítelkyně a Staří mistři zpěčují.
Přítelkyně jsou o dvou různých ženách středního věku (Alena Mihulová a Jitka Smutná), které spolu začnou bydlet. Pokud někdo z vás někdy měl spolubydlícího, tak si jistě představí komediální potenciál této archetypální situace... Počáteční antipatie se ale postupně přetavují v přátelství (zlom nastává v diváky oblíbené scéně výuky kouření omamných látek), které se postupně přetavuje v lásku. A ta, kupodivu, všechno zkomplikuje.
Ve Starých mistrech s Františkem Němcem a Milanem Heinem se to komplikuje úplně z jiných důvodů, ale i v tomto případě je všichni dobře známe – rodinné křivdy, příbuzenské nesrovnalosti a traumata z dětství. Dva bratři, kteří si zvolili stejnou profesi jako jejich otec – herectví – se po letech setkávají, aby spolu nazkoušeli thriller. Pohled do divadelního zákulisí a jejich hašteřivého vztahu okouzlil diváky nejdřív v Nizozemsku, pak na Slovensku (staré mistry hrál Milan Lasica a Martin Huba) a teď okouzluje v Ungeltu.
V prodeji jsou všechny vstupenky až do půlky září 2025, včetně Letní scény. Víc vám vánoční přípravy ulehčit nedokážeme…
Krásný adventní čas!
Pavel Ondruch
P.S. Pokud vám lístky přijdou jako příliš malý předmět pod stromeček, přikupte i dárkový balíček nejen s knihou Milana Heina Moje čtvrtstoletí s Divadlem Ungelt.
