Dějiny divadla jsou plné příběhů o tom, jak se nečekaným záskokem proslavil neznámý, leč talentovaný interpret. Podobná překvapení se nemusí vázat jen k umělcům, ale také k inscenacím. Českou premiéru polské hry Skořápka nikdo neplánoval. Nejen že nebyla v dramaturgickém plánu sezóny 2015/2016, ale na konci roku 2015 ještě nebyla ani přeložená. V dubnu 2016 totiž měla mít premiéru hra Petera Quiltera 4000 dnů. Hlavní hvězda chystané inscenace Hana Maciuchová však měla náhlé zdravotní obtíže, které intenzivní jarní zkoušení vylučovaly. Ungeltu pochopitelně stálo za to si na tuhle velkou herečku počkat, a tak 4000 dnů odsunulo na příští sezónu. Bylo třeba narychlo vymyslet náhradu. Dramaturg Pavel Ondruch na divadelním festivale v Českém Těšíně zhlédl inscenaci Wydmuszka, Skořápka, v podání souboru z polských Katovic. Hra byla jako dělaná pro Ungelt a postava zakřiknuté knihovnice zase jako dělaná pro Alenu Mihulovou, kterou Milan Hein potkával na Novém Světě a už dlouho se těšil, až se pro ni najde role. Ani obsazení druhé ženské figury nebylo nic těžkého – o rok dříve do Ungeltu vstoupila originální Petra Nesvačilová v Mezi úterým a pátkem. Jako problémová dcera tam mimo jiné prokázala komediální talent, který naplno uplatnila ve Skořápce. V současné době je Skořápka třetí nejstarší, a tedy i nejúspěšnější (po Deštivých dnech a Panu Halpernovi a panu Johnsonovi), inscenace na repertoáru. Díky ní se v Ungeltu zabydlela jak Alena Mihulová (vidět ji můžete ještě ve Pstruzích), tak Petra Nesvačilová (Taneční hodiny a Vzhůru ke hvězdám).
