29. výročí Divadla Ungelt
Před 29 lety se otevřelo Divadlo Ungelt. Výročí jsme oslavili v sobotu 5. října. Při té příležitosti, tak jak jste zvyklí, divadlu darovaly židle osobnosti, které máme rádi a které mají rády nás. Letos to byli herečka Veronika Khek Kubařová, prezidentka spolku B'nai B'rith Irena Kunešová a fotograf a kameraman Jan Malíř.
Uzavřená oslava narozenin divadla se každý rok pojí nejen s tím, že se setkáme s našimi nejvěrnějšími diváky (členy Klubu přátel Divadla Ungelt), ale také s tím, že vystoupí principál Ungeltu Milan Hein, zavzpomíná na osobnosti, které už s námi nejsou, a podá jim zprávu o posledních premiérách (říká tomu: „hlášení tam nahoru“). Pak „vyskotačím“ na jeviště já a poreferuji o nadcházejících premiérách. Avšak to i to je jen úvod k tradičnímu rituálu předávání židlí, kterých, jak vidíte v našem klubu, nikdy není dost. Ungeltu prostě stále propadají noví umělci a nové osobnosti veřejného života. Něco takového nás nikdy nepřestane těšit.
Vezměme ale celý večer postupně:
Milanovo hlášení
„Tam nahoře“ napjali uši například Jana Štěpánková, Hana Maciuchová, Věra Čáslavská, Václav Havel, Pavel Tigrid, anebo letos bohužel poprvé Simona Postlerová. Milan pro ně trefně uplynulou sezónu pojmenoval jako „ženskou jízdu“, neboť obě premiérové hry opanovaly herečky. V Nadechnout se života se vrátila na jeviště Tereza Brodská po boku Jitky Smutné a ve Vzhůru ke hvězdám vedle u nás zavedené Petry Nesvačilové zazářila i Iva Pazderková. Na obou premiérách pak je krásně vidět to, o co se s Milanem už několik let systematicky snažíme – chceme hledat a dávat velké příležitosti nejen zralým hercům, ale tvůrčím způsobem provokovat i mladší hereckou generaci. Nadechnout se života a Vzhůru ke hvězdám nabízí to nejlepší z obou cest. Strašně mě baví vnímat obě inscenace jako dvě strany jedné mince, jako dva překrásné světy, které chceme propojovat.
Tři premiéry nové sezóny
V úvodu vyřčené sloveso „vyskotačil“ jsem si půjčil od jedné drahé členky Klubu přátel Divadla Ungelt, která tak popsala můj podivuhodný nástup na jeviště. Měl jsem stručně sdělit, co v nové sezóně chystáme, nicméně nemohu tvrdit, že jsem úkol splnil stoprocentně. Se stručností jsem byl na štíru, ale aspoň jsem na žádnou chystanou inscenaci nezapomněl. O té nejbližší nebylo třeba moc mluvit. Na českou premiéru Dvojky s Bárou Hrzánovou a Jaromírem Dulavou již většina přítomných měla vstupenky. A ostatně i vy jste o ní určitě četli tady na blogu. Další dvě premiéry měly ale potenciál způsobit rozruch, takže jejich oznámení bylo, jako kdybych tahal králíky z klobouku. Nebudu vás napínat: v březnu nás čeká česká premiéra romantické komedie Rande s feministou, ve které k nám vtrhnou další zástupci mladé herecké generace: Bára Poláková a Marek Adamczyk (dvojí debut na prknech Ungeltu). V květnu pak – už na Letní scéně – bude mít českou premiéru skotská komedie Lavička, ve které se v Ungeltu poprvé představí Miroslav Hanuš po boku, v Ungeltu už ostříleného, Petra Stacha. Obě hry jsem v šuplíku schovával pár let, už od jejich světové premiéry (první vznikla v roce 2016 a druhá v roce 2018) a teď na ně konečně došlo.
Židle IRENY KUNEŠOVÉ
Po dvaceti minutách přišlo na řadu konečně to hlavní. První na jeviště vystoupila předsedkyně spolku B'nai B'rith Renaissance Praha Irena Kunešová. Mezinárodní organizace B'nai B'rith, což v překladu znamená Synové smlouvy, sdružuje „osoby židovského vyznání nebo židovského původu s cílem podporovat jejich společenský život, jejich další vzdělání, a to zejména na poli judaismu, jmenovitě udržování a oživování židovských duchovních, kulturních a společenských hodnot a tradic. Dále spolek dle svých možností podporuje své souvěrce, kteří jsou v nouzi, a stará se o potřebné vdovy a sirotky svých členů.“ Milan, který je řádným členem spolku (několik let byl i viceprezidentem), při té příležitosti připomněl, že Divadlo Ungelt sídlí v domě patřící židovské obci a že nikdy nezapomene, jak židovská obec v devadesátých letech uvěřila jeho vizi založit jedno z první soukromých divadel v ČR a historický sklepní prostor mu poskytla. Paní Kunešová, civilním povoláním stavařka, divadlu věnovala starobylou židli, která ještě před válkou zdobila byt strýce její maminky. Strýc a ani jeho manželka válku bohužel nepřižili a „když se maminka vrátila z koncentráku a přišla do toho zpustošeného bytu, tak tam tato židle pořád stála…“
Židle JANA MALÍŘE
Je s podivem, že dlouholetý fotograf Divadla Ungelt (a také oceňovaný kameraman) Jan Malíř předal svou židli až letos. Důvod je jednoduchý: Honza je skromný introvert a musel se nějakou dobu přemlouvat. Svou vzácnou židli přinesl na jeviště v malé tašce – jednalo se totiž o rybářskou skládací stoličku, na které sedával jeho dědeček, mimo jiné vášnivý rybář. Honza s sebou vzal i fotografie, díky nimž v pár minutách prosvištěl svými klatovskými kořeny – viděli jsme jeho dědečka, babičku, maminku, tatínka, bratra, a nakonec i malého Honzíka.
Židle VERONIKY KHEK KUBAŘOVÉ
Herečka Veronika Khek Kubařová vstoupila poprvé do Ungeltu teprve loni (úžasná dvojrole v Bráchovi!), ale přiznám se, že mám pocit, že tam je už léta. Zapadla k nám tak jako dlouho nikdo. V sobotu darovala Ungeltu novou židli. „A abych ji nějak poznamenala sama sebou, tak jednak jsem na ni schovala vzkaz, a jednak jsem ozdobila nožičky citáty o divadle. Nejdřív jsem nějaké hledala na internetu a naštvalo mě, že mezi citáty velkých osobností, jako je třeba pan Werich, byl i citát mého milého kolegy Igora Orozoviče… A tak jsem si řekla, že si taky nějaký vymyslím.“ A vymyslela jich několik. Prozradím vám jeden: „Bez diváků není divadlo.“ Kvůli těm dalším přijďte na Kamennou scénu, najděte ve foyer Verunčinu polstrovanou židli a před představením si hezky počtěte.
Ze sálu jsme se pak už přesunuli do klubu, kterému dominoval třípatrový dort. Ve fotogalerii, kterou najdete pod tímto článkem, ho můžete vidět. A věřte, že byl přesně tak dobrý, jak vypadá!
Byly to sladké narozeniny!
Pavel Ondruch
P.S. Nedalo mi to a Igorův citát o divadle jsem vyhledal: „Medicína je o životě. A divadlo taky.“
Vezměme ale celý večer postupně:
Milanovo hlášení
„Tam nahoře“ napjali uši například Jana Štěpánková, Hana Maciuchová, Věra Čáslavská, Václav Havel, Pavel Tigrid, anebo letos bohužel poprvé Simona Postlerová. Milan pro ně trefně uplynulou sezónu pojmenoval jako „ženskou jízdu“, neboť obě premiérové hry opanovaly herečky. V Nadechnout se života se vrátila na jeviště Tereza Brodská po boku Jitky Smutné a ve Vzhůru ke hvězdám vedle u nás zavedené Petry Nesvačilové zazářila i Iva Pazderková. Na obou premiérách pak je krásně vidět to, o co se s Milanem už několik let systematicky snažíme – chceme hledat a dávat velké příležitosti nejen zralým hercům, ale tvůrčím způsobem provokovat i mladší hereckou generaci. Nadechnout se života a Vzhůru ke hvězdám nabízí to nejlepší z obou cest. Strašně mě baví vnímat obě inscenace jako dvě strany jedné mince, jako dva překrásné světy, které chceme propojovat.
Tři premiéry nové sezóny
V úvodu vyřčené sloveso „vyskotačil“ jsem si půjčil od jedné drahé členky Klubu přátel Divadla Ungelt, která tak popsala můj podivuhodný nástup na jeviště. Měl jsem stručně sdělit, co v nové sezóně chystáme, nicméně nemohu tvrdit, že jsem úkol splnil stoprocentně. Se stručností jsem byl na štíru, ale aspoň jsem na žádnou chystanou inscenaci nezapomněl. O té nejbližší nebylo třeba moc mluvit. Na českou premiéru Dvojky s Bárou Hrzánovou a Jaromírem Dulavou již většina přítomných měla vstupenky. A ostatně i vy jste o ní určitě četli tady na blogu. Další dvě premiéry měly ale potenciál způsobit rozruch, takže jejich oznámení bylo, jako kdybych tahal králíky z klobouku. Nebudu vás napínat: v březnu nás čeká česká premiéra romantické komedie Rande s feministou, ve které k nám vtrhnou další zástupci mladé herecké generace: Bára Poláková a Marek Adamczyk (dvojí debut na prknech Ungeltu). V květnu pak – už na Letní scéně – bude mít českou premiéru skotská komedie Lavička, ve které se v Ungeltu poprvé představí Miroslav Hanuš po boku, v Ungeltu už ostříleného, Petra Stacha. Obě hry jsem v šuplíku schovával pár let, už od jejich světové premiéry (první vznikla v roce 2016 a druhá v roce 2018) a teď na ně konečně došlo.
Židle IRENY KUNEŠOVÉ
Po dvaceti minutách přišlo na řadu konečně to hlavní. První na jeviště vystoupila předsedkyně spolku B'nai B'rith Renaissance Praha Irena Kunešová. Mezinárodní organizace B'nai B'rith, což v překladu znamená Synové smlouvy, sdružuje „osoby židovského vyznání nebo židovského původu s cílem podporovat jejich společenský život, jejich další vzdělání, a to zejména na poli judaismu, jmenovitě udržování a oživování židovských duchovních, kulturních a společenských hodnot a tradic. Dále spolek dle svých možností podporuje své souvěrce, kteří jsou v nouzi, a stará se o potřebné vdovy a sirotky svých členů.“ Milan, který je řádným členem spolku (několik let byl i viceprezidentem), při té příležitosti připomněl, že Divadlo Ungelt sídlí v domě patřící židovské obci a že nikdy nezapomene, jak židovská obec v devadesátých letech uvěřila jeho vizi založit jedno z první soukromých divadel v ČR a historický sklepní prostor mu poskytla. Paní Kunešová, civilním povoláním stavařka, divadlu věnovala starobylou židli, která ještě před válkou zdobila byt strýce její maminky. Strýc a ani jeho manželka válku bohužel nepřižili a „když se maminka vrátila z koncentráku a přišla do toho zpustošeného bytu, tak tam tato židle pořád stála…“
Židle JANA MALÍŘE
Je s podivem, že dlouholetý fotograf Divadla Ungelt (a také oceňovaný kameraman) Jan Malíř předal svou židli až letos. Důvod je jednoduchý: Honza je skromný introvert a musel se nějakou dobu přemlouvat. Svou vzácnou židli přinesl na jeviště v malé tašce – jednalo se totiž o rybářskou skládací stoličku, na které sedával jeho dědeček, mimo jiné vášnivý rybář. Honza s sebou vzal i fotografie, díky nimž v pár minutách prosvištěl svými klatovskými kořeny – viděli jsme jeho dědečka, babičku, maminku, tatínka, bratra, a nakonec i malého Honzíka.
Židle VERONIKY KHEK KUBAŘOVÉ
Herečka Veronika Khek Kubařová vstoupila poprvé do Ungeltu teprve loni (úžasná dvojrole v Bráchovi!), ale přiznám se, že mám pocit, že tam je už léta. Zapadla k nám tak jako dlouho nikdo. V sobotu darovala Ungeltu novou židli. „A abych ji nějak poznamenala sama sebou, tak jednak jsem na ni schovala vzkaz, a jednak jsem ozdobila nožičky citáty o divadle. Nejdřív jsem nějaké hledala na internetu a naštvalo mě, že mezi citáty velkých osobností, jako je třeba pan Werich, byl i citát mého milého kolegy Igora Orozoviče… A tak jsem si řekla, že si taky nějaký vymyslím.“ A vymyslela jich několik. Prozradím vám jeden: „Bez diváků není divadlo.“ Kvůli těm dalším přijďte na Kamennou scénu, najděte ve foyer Verunčinu polstrovanou židli a před představením si hezky počtěte.
Ze sálu jsme se pak už přesunuli do klubu, kterému dominoval třípatrový dort. Ve fotogalerii, kterou najdete pod tímto článkem, ho můžete vidět. A věřte, že byl přesně tak dobrý, jak vypadá!
Byly to sladké narozeniny!
Pavel Ondruch
P.S. Nedalo mi to a Igorův citát o divadle jsem vyhledal: „Medicína je o životě. A divadlo taky.“
