Při procházce po staropražském zákoutí Nového Světa, v okýnku rohového domu, snadno zahlédnete rozjímajícího principála Milana Heina. Ze stejného okna vykukoval zkraje nultých let. Sledoval zarostlou, nijak nevyužitou, leč zdí obehnanou planinu přímo naproti svého bytu. Nechápal, proč leží tak hezký prostor ladem… Idea Letní scény se zrodila a krátce na to ji Milan za pomoci několika ungelťáckých nadšených pracovníků zrealizoval. Byla to doba, ve které nebylo zvykem chodit v létě do divadla, a tak první sezóna v roce 2005 skončila fiaskem. Řidič paní Daisy se po slavnostním otevření 19. června 2005 většinou hrál pro poloprázdné hlediště, které navíc nebylo zastřešené a nemělo ani žádnou elevaci. Těch pár diváků, co na Nový Svět zabloudilo, sedělo na rovné desce jeden za druhým. Diskomfort s nimi sdíleli i herci, neboť je déšť nad nezastřešeným jevištěm několikrát promočil. Milan Hein se ale odradit nenechal a další rok divadlo pod širé nebe přestěhoval znovu. Své nejnovější inscenaci Šest tanečních hodin v šesti týdnech s Chantal Poullain a Oldřichem Kaiserem (později Pavlem Křížem) naplánoval šestitýdenní (!) šňůru (nehrálo se jen jeden den v týdnu). Zpočátku ještě plno nebylo, ale brzy se rozkřiklo, o jak mimořádnou jde inscenaci, a první trhák Letní scény byl na světě. Do malebného zapadlého open-air divadla na Hradčanech si našlo cestu mnoho nových diváků.
